Společenské hry ocení pod stromečkem i starší děti. Jaké vybrat?

Společenské hry jsou jeden z mála dárků, který se použije hned a zapojí celou rodinu. U starších dětí ale přestává platit to, co fungovalo dřív. Jednoduché hry na štěstí je přestanou bavit během půl hodiny a naopak složité tituly odradí, když se pravidla vysvětlují déle, než se hraje.

Ve zkratce

• Rozhoduje délka hry, počet hráčů a doba vysvětlování pravidel.
• Starší děti ocení hry, kde se dá rozhodovat, ne jen házet kostkou.
• Kooperativní hry se hodí tam, kde soupeření vyvolává hádky.
• Hra pro dva se hodí jinak než hra pro celou rodinu.
• Údaj o věku na krabici je orientační, sedí spíš dolní hranice.
• Dobrá hra snese opakované hraní, protože se pokaždé vyvíjí jinak.

Podle čeho vybírat

První otázka je, kolik lidí bude hrát. Řada oblíbených her funguje výborně ve třech nebo čtyřech, ale ve dvou ztrácí smysl, a naopak některé hry pro dva se v pěti hrát nedají. Když se v rodině hraje v různých sestavách, vyplatí se mít po jedné hře na každou situaci.

Druhá otázka je délka. Hra na dvacet minut se dostane na stůl mnohem častěji než ta na tři hodiny, i kdyby byla ta delší lepší. Právě proto se pro běžné večery hodí kratší tituly a ty rozsáhlé se nechávají na dny volna, kdy je čas i chuť.

Vysvětlování pravidel

Nejčastější důvod, proč hra zůstane v krabici, je složitost pravidel. Když se pravidla vysvětlují dvacet minut, polovina rodiny už u toho ztratí zájem. Dobrým vodítkem je, jestli se dá hra vysvětlit během pár minut a zbytek doučit za pochodu.

Co baví starší děti

Ve věku, kdy dítě přestane bavit házení kostkou, nastupuje potřeba rozhodovat. Baví je hry, kde se dá volit mezi několika možnostmi a kde se dá plánovat na několik tahů dopředu. Zároveň ocení, když má i slabší hráč šanci, protože hra, ve které vyhrává vždycky ten samý, rychle skončí.

Dobře fungují také hry na blafování a dedukci, kde jde o odhadování ostatních, a hry na rychlost a postřeh, u kterých se hodně smějí. Naopak čistě vědomostní hry rozdělují rodinu podle věku a starší v nich mají výhodu, což mladší brzy odradí.

Kooperativní hry

Zvláštní kategorií jsou hry, kde hráči nehrají proti sobě, ale společně proti hře. Hodí se do rodin, kde soupeření vede k hádkám nebo kde je mezi dětmi velký věkový rozdíl. Mají i výchovný rozměr, protože se v nich musí domlouvat a rozdělovat úkoly.

Údaj o věku a jak ho číst

Číslo na krabici je orientační a bývá spíš dolní hranicí, od které se hra dá hrát, ne doporučením, komu se bude líbit. Řada her označených pro mladší děti baví i dospělé a naopak hra pro starší může být pro dítě nudná, i když jí rozumí. Rozhoduje spíš povaha hry a zkušenost hráčů.

Praktické je před nákupem zjistit, jestli si hru někde nejde vyzkoušet. V řadě měst fungují herny a kluby, kde se hry půjčují, a to je nejspolehlivější způsob, jak se vyhnout dárku, který zůstane v krabici.

Kdy hra u starších dětí selže

Existují tři situace, ve kterých hra nezabere bez ohledu na kvalitu. První je vyřazení hráče před koncem, protože kdo skončil, sedí a nudí se, zatímco ostatní hrají dál. Druhá je příliš dlouhá doba mezi tahy, kdy dítě čeká, až na něj dojde řada, a mezitím ztratí pozornost.

Třetí je situace, kdy o výsledku rozhodne náhoda až na posledním tahu. Starší děti to vnímají jako nespravedlnost, protože přemýšlely celou hru a stejně o ničem nerozhodly. Právě proto se pro tenhle věk hodí tituly, kde náhoda hraje roli, ale nedokáže sama převrátit výsledek.

Šest typů her a komu sednou

1. Krátké karetní hry. Dostanou se na stůl nejčastěji, protože nezaberou večer.
2. Strategické hry se stavbou. Pro děti, které rády plánují a rozhodují.
3. Kooperativní hry. Tam, kde soupeření vede k hádkám.
4. Hry na blafování. Baví smíšené party, protože nezáleží na věku.
5. Hry na postřeh a rychlost. Nejvíc smíchu a nejkratší vysvětlování.
6. Hry pro dva. Pro večery, kdy není celá rodina doma.

Kdo hledá dárek, který se dá vyrobit doma, může sáhnout i po vlastnoručně připravené hře nebo po úkolové sadě pro rodinu, k čemuž se hodí nápady z článku o tom, jaké dárky se dají vyrobit doma.

Jak zajistit, aby se hrálo

Nejlepší hra je k ničemu, když leží ve skříni. Pomáhá mít ji po ruce v obývacím pokoji, ne ve sklepě, a domluvit se na pravidelném čase, například na jednom večeru v týdnu. Když se hraje pravidelně, snáz se překlene i fáze, kdy se pravidla teprve usazují.

Druhá věc je přístup dospělých. Když rodič hraje naplno a nenechává dítě zvítězit ze soucitu, hra dává smysl. Starší děti to poznají okamžitě a záměrné prohrávání je uráží. Klidný adventní čas, ve kterém je na hraní prostor, se dá naplánovat, jak popisujeme v článku o tom, jak zvládnout přípravy bez shonu.

Časté otázky

Podle čeho vybrat hru pro starší děti?

Podle počtu hráčů, délky a náročnosti pravidel. Starší děti ocení možnost rozhodovat a plánovat, ne jen házet kostkou.

Sedí věkové doporučení na krabici?

Je orientační a bývá spíš dolní hranicí. Řada her označených pro mladší baví i dospělé a naopak.

Co dělat, když hraní končí hádkou?

Zkusit kooperativní hry, kde hráči nehrají proti sobě, ale společně proti hře. Hodí se i tam, kde je mezi dětmi velký věkový rozdíl.

Vyplatí se drahá hra?

Rozhoduje spíš to, jestli se bude hrát opakovaně. Levná hra hraná každý týden má větší hodnotu než rozsáhlý titul, který zůstane v krabici.

Jak vybrat hru pro dva hráče?

Cíleně, protože většina rodinných her ve dvou ztrácí smysl. Existují tituly navržené právě pro dva a ty fungují mnohem lépe.

Kde si hru vyzkoušet před nákupem?

V hernách a klubech, kde se hry půjčují. Je to nejspolehlivější způsob, jak se vyhnout dárku, který se nikdy nehraje.

Kdy hra u starších dětí selže?

Když hráč vypadne před koncem, když se dlouho čeká mezi tahy a když o výsledku rozhodne náhoda až posledním tahem. Tohle starší děti odradí.