Vlasy jsou korunou krásy. Co ale dělat ve chvíli, kdy začnou padat? Kdy je po hrstech sbíráte z umyvadla a nejde to ničím zastavit? Utěšit vás může snad jen to, že v tom nejste zdaleka sami.
Když tělo neposlouchá
Alopecie. Ještě donedávna neznámý pojem, který lidem dělal v hlavě jen zbytečné zmatky. Dnes o tomto autoimunitním onemocnění ví skoro každý. Může za to Will Smith, který dal na obranu své manželky facku moderátorovi kvůli nejapné poznámce. Sice se nemůže na červeném koberci nějaký ten pátek ukázat, ale alopecie se konečně dostala do popředí a vyholená hlava není terčem posměchu ani ukázkou, jak na sebe za každou cenu upozornit. Je to nemoc jako každá jiná. Ohromná psychická zátěž a k tomu “všem na očích”.
Alopecie má několik podob. Někdo přijde o vlasy komplet. Nemusí se to tak na začátku zdát, ale ve finále je to možná ta nejlepší varianta. Pacient ví, na čem je, může to řešit oholením hlavy a navyknutím na nový zjev nebo pořízením paruky. Nejtěžší jsou pro lidi chvíle, kdy se ve vlasaté části hlavy tvoří nepravidelné lysiny. U mizivého procenta postižených je to sice dočasné, ale většinou u alopecie platí, že co se jednou projeví, to už se do starých kolejí nevrátí.
Začarovaný kruh
Stavebním kamenem lidského zdraví je fungující imunitní systém. Je zodpovědný za celou řadu procesu a každé narušení může způsobit vleklé komplikace. Tak je tomu i alopecie. Organismus totiž považuje vlasové folikuly za nežádoucí. Těm po čase začne scházet výživa a samovolně vypadnou. A další v “nehostinném prostředí” nevyrostou.
Může za to především genetika. Ta bohužel čím dál často zasahuje i v případě dětí, kterým vlasy vůbec nerostou nebo alopecie postihne například obočí. Nedá se to ovlivnit. Na vině je ale i prostředí, ve kterém tráví člověk většinu času, hektický způsob života, Downův syndrom nebo přidružené nemoci ze stejné kategorie jako vitiligo, alergie nebo astma.
A cukr. Odborníci se dlouho tomuto přiznání bránili, ale je mnohokrát dokázané, že rafinovaný cukr nemoc výrazně zhoršuje.