Kouřový hlásič a detektor oxidu uhelnatého: kam patří a jak je udržovat
Kouřový hlásič a detektor oxidu uhelnatého jsou dvě různá zařízení, která se pravidelně zaměňují. Jedno hlídá zplodiny hoření viditelné jako kouř, druhé plyn, který není cítit ani vidět. Obě mají v domácnosti smysl, obě stojí málo a obě jsou k ničemu, když visí na špatném místě nebo v nich léta nikdo nevyměnil baterii.
Ve zkratce
- Kouřový hlásič reaguje na zplodiny hoření, detektor na oxid uhelnatý.
- Oxid uhelnatý není cítit ani vidět, proto se bez detektoru nepozná.
- Hlásič patří na strop, detektor spíš do výšky dýchacích cest.
- Do kuchyně a koupelny se hlásič nedává, plané poplachy vedou k jeho sundání.
- Baterie se mění pravidelně, zařízení má omezenou životnost.
- Funkce se testuje tlačítkem, ne zapálenou svíčkou.
Kouřový hlásič
Reaguje na drobné částice, které vznikají při hoření, a spustí zvukový signál dřív, než se oheň rozvine. Nejvíc na tom záleží v noci, protože ve spánku člověk kouř necítí a otrava zplodinami přichází rychleji než popáleniny. Právě proto se hlásič doporučuje hlavně na chodbu před ložnice a do prostoru, kudy se z bytu odchází.
Umisťuje se na strop, protože kouř stoupá vzhůru, a to dál od rohů a od míst, kde vzduch neproudí. Do kuchyně nepatří, protože pára a připálené jídlo způsobí planý poplach, po kterém většina lidí zařízení sundá a už ho nevrátí. V takovém případě je lepší dát ho na chodbu vedle kuchyně.
Údržba, na které to stojí
Baterie se mění podle typu, obvykle jednou ročně, a hlásič sám upozorní pípáním, které bývá důvodem, proč se v noci vyndá a zapomene vrátit. Samotné zařízení má omezenou životnost, protože čidlo stárne, takže se po letech vyměňuje celé. Prach se z hlásiče jednou za čas odsaje vysavačem.
Detektor oxidu uhelnatého
Oxid uhelnatý vzniká při nedokonalém hoření, tedy u plynových spotřebičů, kamen, krbů a karm. Je bez barvy, bez zápachu a bez chuti, takže se jeho přítomnost nedá poznat smysly. Otrava začíná nenápadně, tedy bolestí hlavy, únavou a nevolností, které se snadno spletou s běžnou nevolností nebo s virózou.
Detektor se umisťuje do místností, kde je spalovací spotřebič, tedy ke kotli, ke krbu nebo do koupelny s karmou, a dál do ložnice. Doporučená výška se u jednotlivých výrobců liší, takže se řídí návodem. Neplatí, že by se měl dávat úplně k podlaze, protože oxid uhelnatý se ve vzduchu rozptyluje.
Kdy je riziko největší
Na začátku topné sezóny, po zprovoznění spotřebiče a v okamžiku, kdy se v bytě omezí přísun vzduchu. Právě proto se riziko zvyšuje po výměně oken a po zateplení, kdy zmizí přirozené provětrávání netěsnostmi, jak popisuje článek o tom, proč se po výměně oken objevují problémy s vlhkostí. Spalovací spotřebič potřebuje vzduch a když ho nemá, hoří nedokonale.
Co hlásič a detektor nenahradí
Ani jedno zařízení nenahradí revizi. Plynové spotřebiče, komíny a kotle mají předepsané kontroly, které dělá odborník, a právě ty odhalí příčinu dřív, než detektor začne pískat. Hlásič je poslední pojistka, ne prevence, a stejně tak nenahradí hasicí přístroj ani zdravý rozum kolem otevřeného ohně.
Do stejné kategorie patří i pořádek kolem spotřebičů, tedy nesušit prádlo na přímotopu, nenechávat hořlavé věci u kamen a nepoužívat vadné prodlužovačky. Souvislosti s elektroinstalací shrnuje článek o tom, co znamená vypadlý jistič.
Kolik jich do bytu
V menším bytě obvykle stačí jeden kouřový hlásič na chodbě, ze které se vchází do pokojů. V domě s víc podlažími se dává aspoň jeden na každé patro, protože kouř z přízemí se do horní ložnice dostane pozdě. Kdo chce jít dál, přidá hlásič do obývacího pokoje, kde bývá elektroniky nejvíc.
U detektoru oxidu uhelnatého se počet řídí umístěním spalovacích spotřebičů. Jeden ke kotli nebo ke krbu a jeden do ložnice pokryjí většinu situací. V bytě s karmou v koupelně patří detektor právě tam, protože kombinace uzavřené místnosti, spalování a nedostatku vzduchu je nejrizikovější, jaká v domácnosti nastává.
Šest zásad, které se vyplatí dodržet
- Hlásič na chodbu před ložnice. Tam, kudy se odchází z bytu.
- Ne do kuchyně a koupelny. Plané poplachy vedou k sundání.
- Detektor tam, kde je spalovací spotřebič. A do ložnice.
- Řídit se návodem k umístění. Výška se u výrobců liší.
- Testovat tlačítkem. Ne zapálenou svíčkou nebo zapalovačem.
- Měnit baterii a po letech i zařízení. Čidlo má omezenou životnost.
Rozumné je zapsat si datum instalace na zadní stranu zařízení fixem, protože po pěti letech si nikdo nevzpomene, kdy ho tam pověsil. Stejně tak se vyplatí koupit oba přístroje naráz a nainstalovat je ve stejný den.
Když se ozve
U kouřového hlásiče se nejdřív ověří, jestli nejde o planý poplach z vaření nebo z páry. Když je v bytě kouř, odchází se ven a volají hasiči, nehasí se na vlastní pěst nic, co už se rozvinulo. Dveře do zakouřené místnosti se nechávají zavřené, protože se tím oheň zpomalí.
U detektoru oxidu uhelnatého platí jasnější postup. Otevřít okna, vypnout spalovací spotřebič, opustit prostor a přivolat pomoc. Nezůstávat uvnitř a nezkoumat, jestli šlo o planý poplach, protože příznaky otravy se snadno zamění za únavu a člověk může ztratit schopnost odejít.
Časté otázky
Jaký je rozdíl mezi kouřovým hlásičem a detektorem oxidu uhelnatého?
Hlásič reaguje na zplodiny hoření viditelné jako kouř, detektor na plyn, který není cítit ani vidět. Nenahrazují se navzájem.
Kam pověsit kouřový hlásič?
Na strop na chodbě před ložnicemi a v prostoru, kudy se z bytu odchází. Do kuchyně a koupelny se nedává kvůli planým poplachům.
Potřebuju detektor, když nemám plyn?
Riziko vzniká u všech spalovacích spotřebičů, tedy i u krbu a kamen. V bytě s čistě elektrickými spotřebiči je riziko výrazně nižší.
Jak se zařízení testuje?
Tlačítkem na přístroji, nikdy otevřeným ohněm. Test se dělá pravidelně, ideálně při výměně baterie.
Jak dlouho hlásič vydrží?
Čidlo stárne, takže se po letech mění celé zařízení podle údaje výrobce. Datum instalace se vyplatí napsat fixem na zadní stranu.
Co dělat, když detektor spustí alarm?
Otevřít okna, vypnout spalovací spotřebič, opustit prostor a přivolat pomoc. Nezkoumat na místě, jestli šlo o planý poplach.
Kolik hlásičů do bytu stačí?
V menším bytě jeden na chodbě, ze které se vchází do pokojů. V domě aspoň jeden na každé patro. Detektor patří tam, kde je spalovací spotřebič, a do ložnice.
