Proč odkládáme věci, které sami chceme udělat

Odkládání se vysvětluje lenivostí, ale u věcí, které člověk sám chce udělat, to nesedí. Nikdo neodkládá to, na co se těší a co umí. Odkládá se přesně to, co je nejasné, nepříjemné nebo hrozí neúspěchem, a právě proto se odkládají i vlastní plány, o kterých nikdo jiný neví.

Jakmile se na odkládání přestane koukat jako na povahovou vadu a začne se brát jako reakce na konkrétní překážku, dá se s ním něco dělat. Řešením není větší vůle, ale zmenšení první překážky natolik, aby se přes ni dalo přejít bez rozmýšlení.

Ve zkratce

• Odkládá se hlavně to, co je nejasné nebo nepříjemné.
• Úleva z odložení je okamžitá, cena přijde později.
• Nejtěžší je začátek, ne samotná práce.
• Velký úkol se odkládá snáz než malý první krok.
• Sebekritika odkládání zhoršuje, ne zlepšuje.
• Pevný čas v týdnu funguje lépe než rozhodování.

Proč se odkládá i to, co chceme

Rozhodování nefunguje jako výpočet, ale jako srovnání pocitů. Když je s úkolem spojený nepříjemný pocit, tedy nejistota, obava z výsledku nebo nuda, mozek sáhne po čemkoli, co ho okamžitě zmírní. Odložení funguje jako úleva a ta přichází hned, kdežto cena za ni se rozloží do budoucna.

Tím se vysvětluje i to, proč se místo odloženého úkolu obvykle nedělá nic hodnotného. Uklidí se stůl, projdou se zprávy, začne se něco jiného. Nejde o volný čas navíc, ale o činnost zvolenou tak, aby zaplašila nepříjemný pocit a přitom vypadala smysluplně.

Čtyři nejčastější spouštěče

Odkládání spouští hlavně nejasnost, tedy že člověk neví, co je vlastně první krok. Dále obava z výsledku, protože dokud se nezačne, nedá se selhat. Třetím je velikost úkolu, u kterého není vidět konec, a čtvrtým nuda, tedy práce mechanická a bez jakékoli odezvy.

Spouštěč	Jak se projeví	Co pomáhá
Nejasnost	Nevím, čím začít	Napsat konkrétní první krok
Obava z výsledku	Odkládání do poslední chvíle	Záměrně nedokonalá první verze
Velikost úkolu	Není vidět konec	Rozdělení na části s koncem
Nuda	Únik k zajímavější činnosti	Krátký blok s jasnou hranicí
Únava	Odsunutí na zítra	Naplánování na silnou část dne
Rozptýlení	Přerušení hned po začátku	Odstranění telefonu z dosahu

Co skutečně funguje

Nejúčinnější je zmenšení prvního kroku do velikosti, u které je odpor nulový. Ne napsat text, ale otevřít dokument a napsat první větu. Ne uklidit sklep, ale vynést jednu krabici. Smyslem není udělat málo, ale odstranit chvíli rozhodování, ve které se úkol obvykle ztratí.

Druhá věc je pevné místo v týdnu. Rozhodování o tom, jestli se do něčeho pustit, prohrává s únavou skoro vždy, kdežto stálý čas se drží sám. Nemusí být dlouhý. Krátký blok s jasným koncem se překonává snáz než neurčité odpoledne, které mělo být věnované práci.

Nedokonalá první verze

U věcí, kde jde o výsledek, pomáhá začít se záměrně slabou verzí. Hrubý nástřel, neuspořádané poznámky, první pokus, který nikdo neuvidí. Odstraní se tím to, co odkládání živí nejvíc, tedy představa, že se má hned napoprvé podařit něco, co obstojí.

Proč nepomáhá tlačit na sebe

Nadávání si po odloženém úkolu je jediná reakce, která odkládání prokazatelně zhoršuje. Přidá k nepříjemnému pocitu další nepříjemný pocit a příště se úkol odkládá tím snáz, protože je s ním spojená i vzpomínka na to, jak jsme se u něj cítili.

Účinnější je věcný postoj, tedy zjistit, co konkrétně blokovalo start, a upravit podmínky. Když se to podaří jednou, druhý pokus je znatelně snazší. Odkládání se tedy neřeší přemlouváním, ale změnou toho, jak je práce nachystaná.

Kdy jde o něco jiného

Když se odkládání týká skoro všeho, trvá měsíce a přidává se k němu trvalá únava, ztráta zájmu o věci, které dřív bavily, nebo potíže se spánkem, přestává jít o zvyk. V takovém případě má smysl to probrat s praktickým lékařem, protože příčin je několik a všechny se dají posoudit.

Odkládání a telefon

Telefon není příčinou odkládání, ale je jeho nejrychlejší cestou. Ve chvíli, kdy se objeví nepříjemný pocit z úkolu, nabízí okamžitou náhradu bez jakéhokoli úsilí. Právě proto se boj s odkládáním nedá vyhrát vůlí, dokud leží nabitý telefon na stole vedle rozdělané práce.

Řešením není zákaz, ale vzdálenost. Telefon v jiné místnosti nebo aspoň mimo dohled prodlouží cestu k úniku natolik, že se rozhodnutí stane vědomým. Stejně funguje zavření záložek, které nesouvisejí s prací. Nejde o disciplínu, ale o to nechat si rozhodování na chvíli, kdy je čas o něm přemýšlet.

Práce nachystaná dopředu

Nejlepší okamžik na přípravu je konec předchozího bloku. Nechat na stole otevřený dokument, poznámku s prvním krokem nebo rozdělanou větu znamená, že se příště nezačíná od nuly. Právě prázdný start je moment, ve kterém odkládání vyhrává nejčastěji, a tenhle trik ho jednoduše obejde.

Sedm chyb v boji s odkládáním

1. Čekání na chuť a na vhodnou náladu.
2. Naplánování úkolu bez konkrétního prvního kroku.
3. Snaha udělat všechno naráz v jednom bloku.
4. Nasazení nového systému místo jedné malé změny.
5. Práce s telefonem v dosahu ruky.
6. Nahrazení úkolu jinou užitečně vypadající činností.
7. Nadávání si po každém odloženém dni.

Poslední bod stojí za rozvedení, protože se považuje za projev odpovědnosti. Kdo si po odloženém úkolu vyčítá, jaký je, přidává k původní překážce ještě jednu. Příště se totiž nevrací jen k práci, ale i k pocitu z minula. Věcná otázka, co konkrétně start zablokovalo, vede k řešení, kdežto hodnocení vlastní povahy vede jen k dalšímu odkladu.

Jak si vést doma poznámky

Zapisujte si, co jste odložili a co se v té chvíli dělo, tedy jestli bylo nejasné zadání, jestli šlo o obavu z výsledku nebo o únavu na konci dne. Po dvou týdnech je vidět, který spouštěč se opakuje, a dá se řešit právě on místo obecného předsevzetí být důslednější.

Užitečné je také psát si úkoly jako první krok, ne jako téma. Řádek s textem vyřídit pojištění se odkládá roky, kdežto řádek najít číslo na pobočku a zavolat se odškrtne během chvíle. Rozdíl je jen ve formulaci, ale právě ta rozhoduje o tom, jestli se do toho člověk pustí.

Souvislosti shrnuje přehled o návycích a osobním rozvoji, na ranní útlum se dívá text o tom, proč se ráno nedaří, a vliv pohybu na napětí popisuje článek o pohybu proti stresu.

Časté otázky

Je odkládání projev lenosti

Není. Odkládá se to, co je nejasné, nepříjemné nebo hrozí neúspěchem. S mírou lenosti to nesouvisí, jinak by se neodkládaly vlastní plány.

Proč odkládám i věci, které chci

Protože je s nimi spojený nepříjemný pocit, nejčastěji nejistota nebo obava z výsledku. Odložení přinese okamžitou úlevu.

Co udělat, když nevím, čím začít

Napsat si konkrétní první krok, ne téma úkolu. Rozdíl mezi vyřídit pojištění a zavolat na pobočku rozhoduje o tom, jestli se začne.

Pomáhá čekat na chuť

Nepomáhá. Chuť obvykle přijde až po začátku, ne před ním. Proto se pracuje se zmenšením prvního kroku, ne s náladou.

Jak zmenšit odpor k velkému úkolu

Rozdělit ho na části, které mají viditelný konec, a začít tou nejmenší. Bez konce v dohledu se úkol odkládá téměř vždy.

Pomůže nový systém plánování

Zřídka. Zavedení systému je samo o sobě forma odkládání. Účinnější je jedna malá změna v tom, jak je práce nachystaná.

Proč si nemám vyčítat odložení

Protože k původní překážce přidáte další. Příště se vracíte i k pocitu z minula, což start ztíží ještě víc.

Kdy je odkládání důvod k lékaři

Když se týká skoro všeho, trvá měsíce a přidává se únava, ztráta zájmu nebo potíže se spánkem. Pak je na místě to probrat.